Znají se spolu (až na Davida,kterého potkali později) dese let!!! Chodili spolu na střední školy. Tehdy měl Pierre a Chuck svou kapelu Reset se kterou se jim podařilo vydat desku. Chuck v ní vydržel asi tři roky, poté dal přednost škole, nicméně s muzikou koketovat nepřestal. Časem se dal dohromady s Jeffem a rozjeli nový projekt. Jenomže jim chyběl kytarista a zpěvák . Naštěstí byl Sebastien(Seb) volný a bydlel nejblíž, a tak se rozhodli pro něj.V té době Pierre nebyl ve skupině Reset spokojený a rozhodl se že z ní odejde.Ale kam ??? No přece ke klukům do nové vznikající partičky! V Reset uprchlíka chvíli zastupoval David,ale i ten nakonec zběhnul.Sestava - Pierre,Chuck,Jeff,David a Sebastien byla kompletní ale chybělo jim jméno.To jim dalo sice zabrat ale i o jeho vzniku vyprávějí novinářům zábavnou historku. Už na střední měli plan že nechtějí skončit jako šedé myši někde v kanceláři nebo dělat něco co je nebaví. Naopak - toužili se skupinou jezdit po světě, koncertovat , získávat nové přátele. Byl to jednoduchý plán.A když se do puntíku splnil nebylo co řešit - pojmenovali se Simple Plan.

Historie:

Na začiatku vzniku kanadských Simple Plan stojí punková kapela Reset, v ktorej svojho času pôsobili aj Bouvier či Comeau. Tá koncertovala s menami ako MXPX, Ten Foot Pole či Face To Face a svojho debutu sa dočkala v r. 1997. Odstupom času a z dôvodu štúdia kapelu opúšťa Comeau. Ten sa však po dvoch rokoch rozhodne znova naplno venovať hudbe a tak s priateľmi Jeffom Stincom a Sebom Lefebvrom zakladá kapelu, ku ktorej sa pripája aj Bouvier po odchode s Reset. Kapela sa stáva kompletnou príchodom Davida Desrosiersa (taktiež odpadlíka kapely Reset) a Simple Plan boli na svete. Pop-punková päťka sa počas svojej kariéry nevyhla škatulke pózerov bez kreativity, talentu či štipka originality. Chlapci sa obhajujú faktom, že robia len to, čo majú radí a nikdy neprestanú tvoriť. Taktiež sa objavili hýri, že ich druhoalbumový hit "Shut Up" je odpoveďom pre nie práve zhovievavé zástupi kritikov.

Simple Plan

Ruce nahoru komu se už dělá špatně z debatování, co je a není "punk"? Jestli tohle čtete, je tu šance, že jste si udělali vlastní obrázek o Simple Plan. Ale možná je čas zapomenout na to, co víte, protože by se Simple Plan nemohli míň starat o názory lidí na ně. Minulý rok Simple Plan trávili přerýváním energie, jistoty a, ano, někdy frustrace v jejich hudbě. A nezáleží na tom, jak chceš označit jejich hudbu, 11 songů na dlouho očekávaném sruhém albu Still Not Getting Any dokazuje, že SP nejsou punková kapela, popová kapela, rocková kapela, nebo na cokoliv přijdeš jsou prostě skvělá skupina skupina, která usiluje o to, psát skvělé songy a pekelně to zinscenovat na show!

Popravdě, hodně se stalo od doby, kdy kanadská skupina z Montrealu zpěvák Pierre Bouvier, bubeník Chuck Comeau, basák David Desrosiers a kytaristi Sebastien Lefebvre a Jeff Stinco vydala No Pads, No Helmets, Just Balls na jaře roku 2002. Kromě prodání několika milionů alb, skupina sdílela podium s každým od Rancid až po Aerosmith; měli vystoupení na Vans Warped Tour v průběhu tří let (dvakrát jako Headliners) a byli čtyřikrát nominovaní na MTV Video Music Awards to není špatné pro pět dětí, které jezdívaly na tour v kombíku jejich rodičů.

"Písničky o autech a pařbách mi nic neříkají," vysvětluje Comeau. "Mám rád písničky, které když poslouchám, rozechvěje mě to." Můžeš si chtít obléct bundu při poslouchání Still Not Getting Any, protože je vytvořena s hodně chvějícími se momenty: "Crazy", zaznamenává nejistoty každého z nás v průběhu dne (ano, i když jsi rocková hvězda), při "Perfekt World" usiluje o to, rozeznat smysl od porážky. Nicméně na chvíli to vypadalo, že tyhle písničky nikdynepůjdoudohromady.

"Psaní textů je pro nás dovednost, se kterou můžeme opravdu tvrdě pracovat," přiznává Comeau. Potom, kdy v únoru skupina zabalila svoje první U.S. headlining tour s MxPx, Comeau a Bouvier strávili tři měsíce ve Vancouveru psaním textů pro nové album, zahazováním víc nápadů než s čím přišli. "Nejdřív jsme měli problém přijít s materiálem, který jsme milovali, a tak jsme pořád jen psali a psali nikdy jsme nepřestávali. Po měsících téhle práce a popohánění se navzájem se to prostě dalo dohromady," vysvětluje Bouvier. "Perfect World byla jedna z prvních písniček, které jsme měli, a odtud z nás songy začaly padat jak vodopád."

Když přišel čas nahrávat, skupina angažovala slavného producenta Boba Rocka (tenhle muž stojí za největšími deskami Metallici, Mötley Crüe a Bon Joviho). Vidina Still Not Getting Any byla jednoduchá by nechtěla být omezována punkovým žánrem, což se ironicky zdá mít víc pravidel než může mít jedna stopa.

"Myslím si, že na první nahrávce jsme prostě chtěli napsat čistý pop-punk a na téhle nám to bylo jedno prostě jsme chtěli napsat dobrý písničky," vysvětluje Comeau. Bouvier má dobrou analogii na vzestup skupiny: "Jako interpret, proč se omezovat k dělání zaručených věcí?" ptá se nahlas. "Je to jako být malířem; rozhodneš se pro používání jen sedmi nebo osmi barev, nebo smícháš všechny barvy dohromady a vytvoříš nejkrásnější možnou malbu. Od velmi osobního příběhu z hlavního singlu "Welcome To My Life" bláznivě radostnému kytarovému sólu v "Promise", tohle názorně ukazuje vzestup skupiny v psaní songů.

Dejme tomu, že Still Not Getting Any nebude v trip-hopové sekci jakéhokoli obchodu s hudbou, ale jsou tam nějaká překvapení, jako jemné, ale mocné mezihry v "Shut Up", cool a ještě složité bicí soundy v "Perfekt World", nádhernou strunnou oblast a dotýkající se texty můžeš slyšet v "Untitled" nebo epické strunové uspořádání ve "One". "Thank You" připomíná melodické punkové skupiny začátku 90. let, které ovlivňovali starou hardcorovou skupinu Comeaua a Bouviera, Reset.

Nahrávka se trochu liší od té první, ale je stále naše," podotýka rychle Lefebvre. Nicméně, ačkoliv Simple Plan rádi experimentují s formulemi, což je udělalo slavnými, jejich největší starost není zklamat fanoušky, protože pro ně se to album dělá. "Spojení mezi námi a našimi fanoušky je nejdůležitější věc, kterou máme," vysvětluje Desrosiers."Konec konců budou jediní, kdo udělá nebo rozboří naše album, ne nějací hudební kritici, kteří si už o nás udělali vlastní obrázek," dodává Stinco. "Bez nich bych pravděpodobně pracoval od devíti do pěti v práci, kterou nenávidím."

Nakonec, skupina mluví o svých textech nejlepších a během "Shut Up", kdy Bouvier zpívá "Nic, co dneska řekneš, mě nepoloží", to není záměrná provokace to je pravda. Takže na čí straně jsi?